Tak další oddechovka.  Pamatuji si film, kde to pojali víc hraně. Ono taky, jak jinak. Knížka je prána jako soubor Poirotových rozhovorů s pěti lidmi, kteří byli přítomni při činu , který se odehrál před dvaceti lety. Brilantně napsáno, ale jako detektivka trochu nuda. Na dnešní dobu tam chybí krev a akce. To je ale koneckonců důvod, proč jsem po ni sáhl.

Už je to sice nějaký ten pátek, co jsem četl Kmotra a Siciliána, ale pamatuji si, že jsem je četl (vlastně poslouchal) opravdu s nadšením. Dokonce jsem natahoval procházky i na víc jak dvacet kilometrů, abych mohl doposlouchat do konce kapitoly a pak ještě tuhle a pak ještě tuhle. Poslední kmotr je pořád Puzo, to jako jo. Děj se přesunul do Los Angeles a Las Vegas do prostředí filmu a kasín. Děj, jako takový je skvělý. Nicméně v některých částech mi to připomínalo spíše červenou knihovnu, než Kmotra. Nikdo nemládneme a o Puzovi to platí taky. Závěr také není tak ponurý, jak by se u mafiánské gangsterky dalo čekat. Zlí padouši zemřou, jak také jinak. Dobří a sympatičtí padouši přežijí, mají peníze (hodně peněz) krásné ženy a lásku. Ten medový závěr si mohl Puzo odpustit, ale bylo to asi silnější, než on. Do třetice všechno dobré. No dobře, ale člověk stejně čekal, že ho na letišti před odletem do Paříže sejmou přímo na letišti. Nastoupil. No dobře, tak ho sejmou až v Paříži. Taky nic...

Nechci psát o nejlepších čelovkách na světě. Už vůbec se necítím být odborníkem na čelovky, stejně, jako bych se jen stěží označil za odborníka na běh. Moji nezpůsobilost psát o čelovkách podtrhuje skutečnost, že jsem zatím používal pouze dvě. Před třemi lety, když jsem pochopil, že ten ulítlý nápad začít v padesáti šesti letech běhat bude pokračovat, poté, co jsem se málem rozplácl v tmavém lese, když jsem ve tmě přehlédl spadlou větev, rozhodl jsem se, že si na večerní běhy budu muset opatřit čelovku. Moc jsem to nestudoval. Prostě jsem vlítnul do Sportisima a koupil první čelovku, která mi padla do oka. No dobře, tak rychlé to zase nebylo. Pravděpodobně si při běhu asi svítí více ženy, nebo alespoň ten pocit mají ve Sportisimu. Barevné kreace téměř okamžitě vyloučily většinu čelovek. Ne, opravdu nebudu běhat v růžové čelovce. Vínová? Ta je fakt super, ale ne, díky. Zbyly jen tři. Černá, modrá a zelená. Mrknul jsem zkušeným okem nováčka na čelovky na lůmeny a vzal tu s největšími. ...