Díval jsem se na předchozí roky a nemohu říct, že silvestrovská procházka je tradicí. Vloni 30.12. sedmnáct kilometrů, předloni to jóóó, to bylo krásných šestnáct kilometrů přesně na Silvestra. No a 2014 široko daleko nic. Celé odpoledne se dělám s chlebíčkama a jednohubkama. Pak si to všechno donesu k televizi, otevřu láhev vína a začnu. Do půlnoci to nikdy nestihnu. Teda tu láhev a jednohubky to jó. Ale ty chlebíčky dojídám i druhý den. Ta dopolední procházka je prostě v tomto světle nutná. Skoro povinnost. A tak jsem vyrazil. Vzal jsem to neprozřetelně přes tankodrom směr Okrouhlík. Ten tankodrom nebyl úplně dobrý nápad. Od bahna tam byly i stromy. Než jsem se dostal k Rančířovskému rybníku, tak jsem vypadal jak bezdomovec, který právě vylezl z kanálu. Ale co. Trochu mrholilo, tak se to trochu opláchlo. Bohužel jen trochu. Nikde žádný sníh, jen šeď a mokro. Doma na mě čeká poslední kousek husy od Štěpána. Je na čase s ní definitivně zatočit. Takže z Okrouhlíku hurá domů. Moc se...

Včera večer jsem se vydal na malé proběhnutí. Na to mám vyhlídnutou trasu kolem řeky, která měří něco málo přes dvanáct kilometrů. Ale ne vždy vše dopadne tak, jak si člověk naplánuje. Když jsem vyběhl, tak jsem chvíli uvažoval, že bych své rozhodnutí změnil a dal jen krátkou pětikilometrovku kolem Staré plovárny. Nejlepší lék na takové úvahy je čas. Chvíli běžíte a oni vás ty hloupé nápady na zkrácení trasy přejdou. Teda nevím jak u vás, ale u mě to funguje. Na odbočce pod Cityparkem jsem ani na chvíli nezaváhal a vydal se k ZOO, což je ten správný směr kolem Jihlávky k Jihlavě. Byla tma klid. To vážně miluji. Ještě chyběl pod nohama křupající čerstvě napadaný sníh. Ale člověk nemůže mít všechno, tak je to nějak zařízené a je dobré se s tím smířit. To hlavní je, že místo nápadů na zkrácení trasy se mi v hlavě rodila myšlenka na malé prodloužení. Právě jsem byl za Kauflandem a tak jsem měl na rozhodnutí ještě dva kilometry. U Českého mlýna jsem se vydal místo k lávce za Kauflandem, ...

Konec roku se již blíží a můžeme začít pomalu rekapitulovat. Souhrn toho, co se mi podařilo i s čísly napíšu někdy hned zkraje nového roku, až bude tento rok definitivně za námi. Zbývá sice jeden či dva běhy, ale i tak to nechám na příště. Nicméně je pár věcí, co se nepovedly a také těch, co už nedám i kdybych se rozkrájel. Takže, stejně jako vloni jsem chtěl nachodit a naběhat celkem desetinásobek počtu dní v roce, tedy 3650 kilometrů. Je jisté, že tohle už letos nedám a zůstanu tak čtyři sta kilometrů před branami. Ale dal jsem přes tři tisíce kilometrů, což je pro mne stále malý zázrak. Letos mě dost potrápila zranění. Nikoliv běžecká, ale běhání ovlivňující. Nejhorší byla ta blbost s kyčlí. Po naší zahradě se prohnal bagr a já se usmyslil, že ty hromady hlíny přeházím přes síto a porozvážím po zahradě. Ne, že by to nešlo zrealizovat. Ne, že bych to nezrealizoval. To jóóó. Ale té hlíny s kamením bylo opravdu hodně a jí si při nabírání lopaty pomáhal nohou. No a bylo to. Nakonec js...